Dýmkařskékluby.cz : Tajemství dýmky

Výroba dýmek v Československu

18.10.2006

Mezi prvními výrobci dýmek u nás byli habáni, kteří po třicetileté válce přišli na Moravu a Slovensko. Vyráběli v 17. století hrnčířské výrobky a mezi jiným i hliněné dýmky s bílou glazurou a jednoduchou malbou. Výroba hliněných dýmek měla u nás velké rozšíření v 18. a 19. století, kdy se dýmky vyráběly na Slovensku, převážně v Banské Štiavnici, Nitře a Kremnici. Dýmky ze Štiavnice zvané "Šemničky" (od německého názvu Schemnitz), byly v minulém století velmi populární. Firma Zachar dosáhla velké proslulosti, vyráběla na šedesát typů hliněných dýmek a vyvážela je do celé Evropy a dokonce i do USA. Zacharovy dýmky byly vypalované tak, že měly barvu bud' bílou, červenou, černou, či byly mramorované. Byly opatřeny velmi často kováním. Někdy se setkáváme s hliněnými hlavičkami tureckých čibuků, které však pocházejí od Zachara.


V českých zemích se rozšířila výroba dýmek z bílé hlíny po vzoru Vídně, tak zvané gypsovky. Největším výrobcem byla dílna v Kolíně.


Velkou tradici mají u nás porcelánky. Vyráběly se od 18. století v Západních Čechách, velké obliby u studentů a měštanů dosáhly porcelánky s dlouhou troubelí, které zaručovaly chladný kouř. Porcelánky byly vhodné pro rozmanitou výzdobu a malbu na hlavičce; vyjadřovala vztah majitele k zálibám či osobám. Častým motivem jsou myslivecké motivy, motivy vojenské, ale setkáváme se i s obrázky z naší historie, či se symboly různých povolání. Zajímavými byly reklamy na nové výrobky. Na porcelánkách, hlavně vojenských, se často setkáváme i s poezií, kde na mokváčku je napsáno:

Dýmka jest má radost,
avšak co mě souží,
že ta vojančina
se tak bídně slouží.

Nebo na jiné dýmce je zase povzdech:

Upomínkou jsi ty dýmko,
služby mojí vojenské,
když od vlasti žil jsem vzdálen
v té zemi Dalmatské.


Největší tradici má u nás výroba dřevěných dýmek. Na každém větším výročním trhu se prodávaly dřevěné dýmky, vyráběné chalupáři z dostupných materiálů. Nejvíce používaný materiál byla olše, jasan, ale také ořech, břízy, švestky, hrušky a lípy. Názvy byly často odvozovány od měst, kde se nejčastěji prodávaly.


Postupně se výroba soustřed'ovala do dvou oblastí - Českomoravské vysočiny a východní Moravy. Humpolecko a Pelhřimovsko se proslavilo višňovkami. Manufakturní výroby však dosáhly v Proseči u Skutče a v Kelči u Valašského Meziříčí.


Zakladateli prosečského dýmkařského řemesla byli Antonín Pešina a Filip Švec, kteří dali základ sériové výroby dýmek. Dýmky se vyráběly nejprve na šlapacích soustruzích, později je nahradily stroje poháněné elektrikou. A tak po I. světové válce se výrobou dýmek živilo v Proseči na 200 lidí. To se již začaly dělat dýmky z dováženého bruyeru a ze švédské břízy. V té době začaly jít do módy rovné a krátké dýmky anglického a francouzského stylu. Výhodou bruyerových dýmek bylo, že se nemusely uvnitř plechovat jako dýmky z ostatních dřev. Proto se staly velmi oblíbené. Většina těchto dýmek se vyvážela, hlavně do Německa, Rakouska, ale i do USA, pod řadou obchodních názvů. Po roce 1945 byly živnosti zrušeny a výroba soustředěna do jednoho místa v Proseči. Tím byly položeny základy pro průmyslovou výrobu. Postupně patřila továrna pod Koh-i-noor, a potom pod podnik TOFA. Vyrábělo se především z albánského laciného briaru a pro dražší dýmky se nakupoval materiál v Itálii. Nejvíce dýmek se vyrábělo v Proseči v 70-tých letech, kdy se ročně vyrábělo 1 000 000 dýmek, z toho 90 % bylo určeno na export, především do západních zemí. V roce 1993 byla továrna částečně restituována a částečně zprivatizována. Byla vytvořena firma BPK s. r. o., která pokračuje v tradici českých dýmek. V západních zemích tyto dýmky vyplňují mezeru v cenově nižších oblastech. Výroba dýmek v jiných oblastech nedosáhla takového zprůmyslnění jak v Proseči. V Kelči bylo několik výrobců dýmek, kteří skončili svoji činnost po II. světové válce. Ke známým řemeslníkům patřil i Jindřich Plesník, jehož část dílny byla vystavena ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm. Také v Brně se vyráběly dýmky a to firmou Kuda A., který mezi světovými válkami prodával dýmky a hole v obchodě naproti brněnskému hlavnímu nádraží.

Po roce 1990 vzniklo i u nás několik dílen na výrobu ručně dělaných dýmek. Mezi prvními bylo Dýmkařské studio Stanislav v Brně, které vyrábí dýmky v malých sériích. Toto studio se stalo líhní i dalších našich dýmkařů. Největším výrobcem dýmek po BPK je Oldřich Jirsa, který z malé dílny vybudoval výrobnu s kvalitními a cenově přijatelnými dýmkami.