Dýmkařskékluby.cz : Tajemství dýmky
Výroba dýmek v Československu
18.10.2006
Mezi
prvními výrobci dýmek u nás byli habáni, kteří po třicetileté válce
přišli na Moravu a Slovensko. Vyráběli v 17. století hrnčířské výrobky
a mezi jiným i hliněné dýmky s bílou glazurou a jednoduchou malbou.
Výroba hliněných dýmek měla u nás velké rozšíření v 18. a 19. století,
kdy se dýmky vyráběly na Slovensku, převážně v Banské Štiavnici, Nitře
a Kremnici. Dýmky ze Štiavnice zvané "Šemničky" (od německého názvu
Schemnitz), byly v minulém století velmi populární. Firma Zachar
dosáhla velké proslulosti, vyráběla na šedesát typů hliněných dýmek a
vyvážela je do celé Evropy a dokonce i do USA. Zacharovy dýmky byly
vypalované tak, že měly barvu bud' bílou, červenou, černou, či byly
mramorované. Byly opatřeny velmi často kováním. Někdy se setkáváme s
hliněnými hlavičkami tureckých čibuků, které však pocházejí od Zachara.
V českých zemích se rozšířila výroba dýmek z bílé hlíny po
vzoru Vídně, tak zvané gypsovky. Největším výrobcem byla dílna v Kolíně.
Velkou tradici mají u nás porcelánky. Vyráběly se od 18.
století v Západních Čechách, velké obliby u studentů a měštanů dosáhly
porcelánky s dlouhou troubelí, které zaručovaly chladný kouř.
Porcelánky byly vhodné pro rozmanitou výzdobu a malbu na hlavičce;
vyjadřovala vztah
majitele k zálibám či osobám. Častým motivem jsou myslivecké motivy,
motivy vojenské, ale setkáváme se i s obrázky z naší historie, či se
symboly různých povolání. Zajímavými byly reklamy na nové výrobky. Na
porcelánkách, hlavně vojenských, se často setkáváme i s poezií, kde na
mokváčku je napsáno:
Dýmka jest má radost,
avšak co mě souží,
že ta vojančina
se tak bídně slouží.
Nebo na jiné dýmce je zase povzdech:
Upomínkou jsi ty dýmko,
služby mojí vojenské,
když od vlasti žil jsem vzdálen
v té zemi Dalmatské.
Největší
tradici má u nás výroba dřevěných dýmek. Na každém větším výročním trhu
se prodávaly dřevěné dýmky, vyráběné chalupáři z dostupných materiálů.
Nejvíce používaný materiál byla olše, jasan, ale také ořech, břízy,
švestky, hrušky a lípy. Názvy byly často odvozovány od měst, kde se
nejčastěji prodávaly.
Postupně se výroba soustřed'ovala do dvou oblastí -
Českomoravské vysočiny a východní Moravy. Humpolecko a Pelhřimovsko se
proslavilo višňovkami. Manufakturní výroby však dosáhly v Proseči u
Skutče a v Kelči u Valašského Meziříčí.
Zakladateli prosečského dýmkařského řemesla byli Antonín
Pešina a Filip Švec, kteří dali základ sériové výroby dýmek. Dýmky se
vyráběly nejprve na šlapacích soustruzích, později je nahradily stroje
poháněné elektrikou. A tak po I. světové válce se výrobou dýmek živilo
v Proseči na 200 lidí. To se již začaly dělat dýmky z dováženého
bruyeru a ze švédské břízy. V té době začaly jít do módy rovné a krátké
dýmky anglického a francouzského stylu. Výhodou bruyerových dýmek bylo,
že se nemusely uvnitř plechovat jako dýmky z ostatních dřev. Proto se
staly velmi oblíbené. Většina těchto dýmek se vyvážela, hlavně do
Německa, Rakouska, ale i do USA, pod řadou obchodních názvů. Po roce
1945 byly živnosti zrušeny a výroba soustředěna do jednoho místa v
Proseči. Tím byly položeny základy pro průmyslovou výrobu. Postupně
patřila továrna pod Koh-i-noor, a potom pod podnik TOFA. Vyrábělo se
především z albánského laciného briaru a pro dražší dýmky se nakupoval
materiál v Itálii. Nejvíce dýmek se vyrábělo v Proseči v 70-tých
letech, kdy se ročně vyrábělo 1 000 000 dýmek, z toho 90 % bylo určeno
na export, především do západních zemí. V roce 1993 byla továrna
částečně restituována a částečně zprivatizována. Byla vytvořena firma
BPK s. r. o., která pokračuje v tradici českých dýmek. V západních
zemích tyto dýmky vyplňují mezeru v cenově nižších oblastech. Výroba
dýmek v jiných oblastech nedosáhla takového zprůmyslnění jak v Proseči.
V Kelči bylo několik výrobců dýmek, kteří skončili svoji činnost po II.
světové válce. Ke známým řemeslníkům patřil i Jindřich Plesník, jehož
část dílny byla vystavena ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm.
Také v Brně se vyráběly dýmky a to firmou Kuda A., který mezi světovými
válkami prodával dýmky a hole v obchodě naproti brněnskému hlavnímu
nádraží.
Po roce 1990 vzniklo i u nás několik dílen na výrobu ručně
dělaných dýmek. Mezi prvními bylo Dýmkařské studio Stanislav v Brně,
které vyrábí dýmky v malých sériích. Toto studio se stalo líhní i
dalších našich dýmkařů. Největším výrobcem dýmek po BPK je Oldřich
Jirsa, který z malé dílny vybudoval výrobnu s kvalitními a cenově
přijatelnými dýmkami.