Dýmkařskékluby.cz : Tajemství dýmky

Sběratelství dýmek

18.10.2006

Dýmky provázejí člověka po mnoho století. Každá doba, každý národ vtiskl do dýmky svůj charakter. Dýmka se stala každodenním přítelem i uměleckým materiálem. Proto se stává zajímavým sběratelským materiálem pro svoji rozmanitost i poznávání užitného umění.


Sbírání dýmek se u nás věnují muzea i soukromí sběratelé. Sbírku dýmek u nás vlastní celá řada muzeí, z nich pouze část je však vystavena. Mezi nejznámější patří:
  • Slovenské národní muzeum Bratislava
  • Umělecko-průmyslové muzeum Praha
  • Muzeum Moravské galerie Brno
  • Expozice dýmek v Muzeu v Trebíči
  • Expozice dýmek na zámku Javorník
  • Expozice dýmek a dýmkařské dílny ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
  • Expozice dýmek a dýmkařské dílny v Báňském muzeu v Báňskej Štiavnici
  • Expozice dýmek v Městském muzeu v Proseči

  • S dýmkami se často setkáváme i v expozicích na státních zámcích, například Orlík, Kozel a řady dalších.

    V Evropě najdeme i speciální muzea dýmek:

    Rakousko
  • Tabak Museum ve Vídni
    Velká Británie
  • Dunhill Pipe museum v Londýně
  • House of Pipes v Branbergu
    Holandsko
  • Muzeum T Niemeyer v Groningenu
  • Pijpen - en Aerdewerkmuseum Gouda
  • Pijpenkamer Utrecht
    SRN
  • Deutsche Tabakmuseum Biinde
  • Tabak historische Sammlung Reemtsna
  • Focke - Museum Bremen
    Francie
  • Museé dinteret National du Tabac, Bergerac
  • Museé de Pipes, Saint-Claude
    Polsko
  • Cheln - etnografické muzeum
    USA
  • u. s. Tobaccos Museum Greenwitch, Connecticut
    Itálie
  • 1 . museé de la Pipe Gavirate

  • Pro sběratele dýmek se vydává mnoho časopisů, nejvíce v Itálii, Anglii, Německu a USA.
    V USA v Chattanooga je i ústředí Mezinárodní organizace sběratelů dýmek.

    Přední experty z oblasti sbírání i výroby dýmek sdružuje International Pipe Academy - Mezinárodní akademie dýmkařů. Generálním tajemníkem je pan Alberto Paronelli, který je výrobcem dýmek, ale také majitelem jedné z největších sbírek na světě v úctyhodném počtu 40 000 kusů dýmek. Členy akademie jsou dále známí publicisté o dýmkách: Otto Pollner ze SRN, Benjamin Rapaport a Tom Hacker z USA i ředitel Tabak Muzea ve Vídni, Herbert Rupp.

    U nás jsou soukromí sběratelé organizováni v pražském Klubu sběratelů kuriozit, v sekci kuřáckých potřeb. Tento klub, který má dlouholetou tradici, každoročně sestavuje žebříček největších sbírek z celé republiky. Velikost sbírky však vždy neznamená ještě i kvalitu. Často menší sbírka se vzácnými unikáty je cennější než rozsáhlá sbírka s lacinými dýmkami.

    Dýmky ve sbírce mají tu výhodu, že občas můžeme vyzkoušet, jak se z kterékoliv z nich kouří.

    Jsou sběratelé, kteří se zaměřují pouze na historické dýmky nebo na dýmky z určitých materiálů a oblastí. V USA je celá řada sběratelů, kteří sbírají pouze značkové dýmky předních světových firem, od Dunhilla počínaje, po současné, malosériové ručně vyráběné dýmky z předních dýmkařských studií v Dánsku a Itálii.

    Jak jste již mohlí poznat, dýmky se vyráběly z různých materiálů. Přiblížíme si, z čeho se kdy dýmky vyráběly či dosud vyrábějí

    Hliněné dýmky
    Nejstarším materiálem na dýmky byla pálená hlína. Největší proslulosti dosáhly v 17. a 18. století hliněné bílé dýmky, vyráběné v Anglii a Holandsku. Nejznámější byly dýmky, vyráběné v holandské Goudě, kdy v 18. století zde bylo na 500 dílen, kde se vyráběly dýmky s dlouhou troubelí. Dodnes tyto dýmky v Goudě vyrábí dle starých vzorů firma Zenith, rodiny Van der Wanta.

    Hliněné dýmky se vyráběly ve Francii, v Itálii a v Mad"arsku. V minulém století byly populární tzv. Kaffehauspfeife, vyráběné z jemné hlíny v Rakousku a Německu. Z červené pálené hlíny byly oblíbené dýmky v arabských zemích - tzv. čibuky. Z hliněných dýmek se kouřilo v Africe a Jižní Americe. V některých zemích se vyráběly dýmky glazované a malované.

    Dýmky z mořské pěny
    Od roku 1723 se vyrábějí dýmky z mořské pěny, tzv. "meršan". Je to nerost, který se těží v Turecku a východní Africe, nazývaný sepiolit nebo afrodit.
    Do tohoto porézního materiálu Ize vetřít vosk a dýmky mají krásnou bílou barvu, která po zakouření dostává zlatě hnědý odstín. Z meršanu byly vyráběny nejkrásnější dýmky s rozmanitými výjevy. U nás se jim říká meršánky, meršaumky nebo pěnovky (J. Neruda - "Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku").
    Světové proslulosti dosáhly dýmky, vyráběné v Budapešti, Vídni, Paříži a v Istanbulu. Dodnes jsou meršánky nejvíce ceněny kuřáky dýmek pro svůj porézní, i když křehký materiál

    Porcelánové dýmky
    Dýmky z porcelánu byly nejoblíbenější v 19. století a na začátku 20. století v zemích střední Evropy. Nevýhodou byla křehkost a špatná poréznost. Dýmka z porcelánu v ruce pálila. Na přelomu století byly v módě vojenské porcelánky, kdy si vojáci nechali na dýmku s vojenským motivem dopsat své jméno, útvar, u kterého sloužili a rok služby. Raritou jsou plastické porcelánky. Dýmky sloužily i jako reklamní prostředek, objevují se na nich i výjevy z historie nebo vyobrazení panovníků.


    Původní dýmky z porcelánu byly dvojdílné a zásluhou vídeňského lékaře Vicariuse byl roku 1689 vynalezen mokváček, čímž vznikla tolik známá, trojdílná porcelánka, jak ji známe dnes.

    Kovové dýmky
                Dýmky z kovu se pro trvanlivost materiálu vyráběly po celou dobu kouření tabáku od počátku 17. století. V Anglii se vyráběly i ze stříbra. Dýmky s kovovou hlavičkou se vyrábějí v Africe a v Asii. Dodnes se kouří tabák z kovových hlaviček v Indii, Číně, Japonsku a Mongolsku. Kovové hlavičky mají i vodní dýmky z Indie a Číny.

    Dýmky ze dřeva
    Dřevo je nejrozšířenějším materiálem pro výrobu dýmek. Každý národ vyráběl dýmky většinou z domácích dřevin. Proto známe dýmky jak z olše, břízy, višně, buku, jasanu, tak i z bambusu, pernabuku, teeku a ebenu. Dýmky byly oproti porcelánkám lehké a nebyly tak křehké. Nevýhodou bylo, že se snadno propalovaly. Proto se hledaly nové materiály. Na začátku našeho století byl pro dýmky objeven "briar" - kořen vřesovce stromovitého (Erica arborea). Roste okolo Středozemního moře. Tato kořenice má vyšší obsah křemíku a tím dřevo odolává vyšší teplotě.
                Z briaru se dnes vyrábí většina dýmek na celém světě. Nejvhodnější je kořenice ve stáří 80-100 let. Nejkvalitnější dýmky se dělají z briaru, který nemá žádné kazy, zarostlé kamínky nebo vzduchové komůrky.

    Dýmky z jiných materiálů
    Ve světě se setkáváme často i s dalšími materiály, ze kterých se vyráběly a vyrábějí dýmky.


    U Eskymáků se setkáváme s dýmkami z mrožího klu, v Africe a Oceánii s dýmkami z mušlí a kostí zvířat. Také se dělají dýmky z jantaru, kamene a skla. Zajímavým materiálem pro hlavičky dýmek jsou palice kukuřice. Tyto dýmky začali vyrábět černoši na plantážích v Americe a jejich výroba přetrvala dodnes.